Na začátku trochu teorie pro zopakování:
Vedlejší věta přívlastková
nahrazuje přívlastek
věty hlavní (Nalezli jsme louku, která v dalších dnech získala
jméno Komárová.).
Váže se vždy
na podstatné jméno věty hlavní, tj. rozvíjí podstatné jméno (louka,
která získala jméno).
Ptáme se na
ni podobně jako na přívlastek otázkami jaký, který, čí (Jakou,
kterou louku jsme nalezli? →
Která v
dalších
dnech získala
jméno
Komárová.).
Obsah této věty můžeme vyjádřit přídavným
jménem (Nalezli jsme Komárovou louku.).
Často bývá uvozena zájmeny kdo, co, jaký, který, čí, jenž.
Vedlejší věty přívlastkové bývají
často vloženy do věty hlavní.
Vložená věta se odděluje od věty, do níž je vložena, z
obou stran čárkou (Prvním úkolem, který kdy dostal, bylo nařezat
vrbové proutí.).
Vedlejší věta doplňková
podobně jako doplněk rozvíjí
sloveso a zároveň jméno (většinou v předmětu).
VV doplňková velmi často stojí po slovesech smyslového
vnímání (vidět, slyšet, spatřit, sledovat, pozorovat, zahlédnout,
cítit, vnímat apod.) a často bývá připojena spojkami jak, jako, kterak.
Věty vedlejší doplňkové však
nelze automaticky ztotožňovat se slovesy smyslového vnímání (Viděl
jsem králíky poskakovat v trávě.). Vždy se musíme přesvědčit, v
jaké pozici se nachází podstatné jméno.
Je-li v předmětu věty hlavní, může se věta vedlejší
vázat na sloveso a zároveň na jméno, a jedná se tedy o VV doplňkovou (Viděl
jsem králíky, jak poskakují v trávě.)
Pokud je však podstatné jméno v podmětu věty vedlejší,
nemůže se věta vedlejší vázat na jméno a jedná se o VV předmětnou (Viděl
jsem, jak králíci poskakují v trávě.).
Vedlejší věta přísudková
nahrazuje
část přísudku jmenného se sponou (Obloha byla modrá.).
Ve větě hlavní zůstane sponové sloveso (Obloha
byla, ...), jmenná část přísudku
(modrá) je vyjádřena vedlejší větou (... jako když
ji vymete.).
VV přísudková mnohdy vyjadřuje obsah přísudku volněji (Je mi
špatně. - Je mi, jako bych měl umřít.).
Na VV přísudkovou často odkazují zájmena (Nejsem
takový, jak si myslíš.) a bývá
často připojena výrazy jak, jako, příp. jaký, který.
Nejjasnějším
ukazatelem VV přísudkové je přítomnost
sponového slovesa být, bývat, stát
se, stávat se ve větě hlavní (Bylo, jako by měla přijít bouřka.).
Rozlište věty
vedlejší přísudkové a přívlastkové:
Nejsi taková,
jakou si tě pamatuji.
Bylo
to, jako by se po něm země slehla.
Ráno
bylo, jako by měla přijít bouřka.
Přece není takový, aby
se ti vysmíval.
Nechtěla
se stát tím, co chtěli její rodiče.
Nejsi
taková hráčka, jak si tě pamatuji.
Bylo to
takové takové zmizení, jaké kriminalista nepamatoval.
Bylo takové počasí, jaké si
dlouho nepamatujeme.
Přece
není takový darebák, který se jen vysmívá.
Nechtěla
se stát kuchařkou, kterou jí teta stále předhazovala.
Rozlište věty
vedlejší doplňkové a předmětné:
(něco podobného jsme dělali společně)
Spatřil jsem ho,
jak vchází do samoobsluhy.
Spatřil
jsem, jak vchází do samoobsluhy.
Královnu
často viděli, jak se kroutí před zrcadlem.
Často
viděli, jak se královna kroutí před zrcadlem.
Sledovali jsme dvě srnky, jak se pasou.
Sledovali
jsme, jak se dvě srnky pasou.
Koutkem
oka jsem vnímal Jasoně, jak mi mává.
Koutkem
oka jsem vnímal, jak mi Jasoň mává.
Pozoruje
každý den ptáčky, jak se krmí.
Pozoruje,
jak se ptáčci každý den krmí.
Nejen pro Adama:
Rozliš vedlejší věty podmětné a předmětné: Marně přemýšlím, proč jsi to včera udělala. Zdraví je kupodivu škodlivé,
když se o něj příliš staráme. Že máme neupravené a staré hřiště, to se mi ve
škole opravdu nelíbí. Ve včerejších novinách bylo uvedeno, jak dopadla schůzka
prezidentů. Ucítil jsem, jak mi na tvář dopadla první kapka. O životním
prostředí si myslím, že je v katastrofálním stavu. Máma mi často připomíná,
abych si nebral bonbóny od cizích lidí. Bylo by nespravedlivé, aby byl odměněn
jen Petr. Kam se Rek zaběhl, zůstává pro mne stále záhadou. Máma nevidí ráda,
když se dlouho toulám. Nenápadně vyzvídá, co si přeji k Vánocům. Mámě není
lhostejné, jak se ke mně chováš.
Žádné komentáře:
Okomentovat